„Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním.“ Izajáš 46:4
Marian Diamod, odborník na problematiku stárnutí, zjistil, že záměrně vyvolávané stimuly udržují mozek zdravý a funkční.
Při jednom experimentu měla jedna skupina laboratorních potkanů potravu volně dostupnou, zatímco druhá skupina měla před miskami s jídlem umístěné překážky. Potkani, kteří museli překonávat překážky, se naučili řešit problémy dovedněji než ti, kteří se k jídlu dostali pohodlně. Čím méně problémů potkan zakusil, tím rychleji to s jeho mozkem šlo z kopce. Vědci také zjistili, že když umístili dvanáct potkanů společně do jedné klece a vystavili je překážkám, jejich mozky se vyvíjely lépe, než když zvířata musela čelit stejným problémům v izolaci. Ke stejným výsledkům výzkumníci dospěli i v případě, kdy stejný pokus zopakovali s potkany, kterým bylo šest set dnů a více (to je věk odpovídající asi šedesáti letům u člověka). Potkani se dožili dokonce osmi set dnů.
V dalším pokusu se vědci rozhodli projevit hlodavcům lásku. Potkani byli vystaveni stejným výzvám jako v předešlém pokusu, potom je ale výzkumníci vzali do rukou, hladili je a laskavě na ně mluvili. Říkali jim: „Ty jsi ale roztomilý potkan,“ nebo něco podobného, co byste řekli potkanovi. Zvířata z tohoto experimentu překonala hranici osmi set dnů, a nejen to. Ve věku devět set čtyři dny byli potkani stále živí, a navíc se dále rozvíjeli. Důvodem bylo to, že se u nich vyvinula větší psychická odolnost v náročných podmínkách, protože byli součástí komunity, zatímco izolace působila snižování schopností mozku.
Základním závěrem je, že k dobrému zestárnutí potřebuješ Bohem danou výzvu, lásku a dobré vztahy.