„Kdo na něho budou hledět, rozzáří se…“ Žalm 34:6
Říká se, že „krása je v očích toho, kdo se dívá“. Ale můžeš promarnit život snahou zalíbit se nesprávnému divákovi.
Jedna křesťanská spisovatelka řekla: „Pokud jde o krásu, všichni s sebou od dětství vláčíme břemeno. Dráždí mne šaty všech velikostí, které visí v mém šatníku, umazané od líčidel, zatímco jsem se měla spíš naplácat krémem proti slunci a jít si hrát ven. Skoro nic jsem nejedla, jen abych nepřibrala. Mařila jsem čas starostmi, že nejsem dost hezká, místo toho, abych se radovala z věcí, které mne činily zajímavou. Definice krásy se v historii neustále mění tak, jak se mění společnost. Jednou máme být pěkně zaoblené, jindy tenké jako proutek; někdy snědé, jindy bledé; jednou letí dlouhé vlasy, pak zase krátké… Obětovaly jsme energii, abychom vyhověly posledním požadavkům módy, a hádejte co? Pokaždé je tu další požadavek. Je to prázdná a neutuchající honba. Musíme se vážně zamyslet nad tím, čí srdce se snažíme upoutat. Bůh je jediný, kdo stojí za úsilí.“
Pavel řekl: „Nesnažte se natolik dokonale přizpůsobit své kultuře, abyste do ní přímo bezmyšlenkovitě zapadli…“ (Římanům12:2, přel. z angl.). „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5:17). Tajemství vnitřní krásy a pokoje neobjevíš tím, že se budeš srovnávat se zmalovanými modelkami na obálkách magazínů. Takový obraz je neudržitelný. Pokoj najdeš tehdy, když požádáš Boha, aby ti sňal šupiny z očí a ukázal ti, jak vypadáš v jeho očích. „Kdo na něho budou hledět, rozzáří se…“ (Žalm 34:6). Jediná zdravá a trvalá definice krásy pochází od Boha, neboť ten se dívá na srdce (viz 1. Samuelova 16:7, ČSP).