„Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech.“ Žalm 118:17

Lidé dnes žijí déle než v minulosti a užívají si lepšího zdraví. Bylo by moudré čerpat z jejich moudrosti a vážit si jejich obdarování. Možná jste si všimli, že televizní reklamy se zaměřují na stále mladší lidi. Proč? Zubní pastu si nekupují osmdesátiletí, nemá pro ně takový užitek jako pro děti. Představa, že život by měl končit v šedesáti nebo sedmdesáti letech, nedává smysl. Immanuel Kant napsal jedno ze svých nejlepších filozofických děl ve věku sedmdesáti čtyř let. Verdi zkomponoval svou klasickou „Ave Maria“, když mu bylo pětaosmdesát. Alfred Lord Tennyson měl osmdesát, když složil svou báseň „Přejít břeh“. Michelangelovi bylo osmdesát sedm, když dokončil své největší umělecké dílo Pieta. Justice Oliver Wendell Holmes formuloval některé ze svých nejbrilantnějších názorů v devadesáti. Ticián namaloval slavnou Alegorii bitvy u Lepanta, když mu bylo devadesát osm. Prezident Ronald Reagan byl jedním z nejmocnějších mužů světa v pětasedmdesáti. Noemu bylo přes šest set let, když vyšel z archy a pomáhal, aby svět začal znovu fungovat. Žalmista David napsal o stáří dva pozoruhodné výroky:

  1. „… ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží…“ (Žalm 92:15).
  2. „Nezemřu, budu žít, budu vypravovat o Hospodinových činech“ (Žalm 118:17).

Když se reflektory na jevišti přesouvají od tebe k mladší generaci, nemusí tě to odrazovat. Služ věrně ve stínu s vědomím, že jednoho dne tě Bůh veřejně odmění za všechno, co jsi vykonal.