„Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému.“ Římanům 12:10
Někdy si myslíme, že úspěch musí být spojen s přísností ve vztahu k druhým, s cynismem a lhostejností. Někteří „úspěšní“ si dokonce myslí, že laskavost znamená projev slabosti a zranitelnosti. Nic nemůže být vzdálenější pravdy. Laskavost je projevem obrovské vnitřní síly, kterou druzí nejen ocení, ale také si jí váží.
Ezop napsal bajku, v níž se Vítr a Slunce hádají, kdo je silnější. „Vidíš toho starého muže?“ zeptal se Vítr. „Mohu ho přimět, aby si sundal kabát, a udělám to rychleji, než ty.“ Slunce souhlasilo, že se schová za mrak a Vítr rozpoutá bouři. Jenže čím silněji Vítr foukal, tím pevněji se stařec choulil do kabátu. Nakonec to Vítr vzdal. Slunce se znovu objevilo a laskavě se na starého muže usmálo. Zanedlouho si muž utřel zpocené čelo, svlékl těžký kabát a zamířil pryč. Slunce znalo tajemství. Teplo laskavosti a jemný dotek jsou vždy účinnější než síla a běsnění.
Ježíš byl přísný k pokrytcům a těm, kdo zneužívali druhé. Vůči všem ostatním, včetně lidí od společnosti zavržených, ale projevoval velkou laskavost. Přišel do nevlídné sobecké kultury, kde jeden požíral druhého, kde neexistovaly žádné ústavy pro mentálně postižené, nemocnice, sirotčince nebo charitativní organizace. On však projevil laskavost vůči všem trpícím. Na kříži zaplatil za laskavost nejvyšší cenu, a tím navždy změnil svět. Proto: „Milujte se navzájem bratrskou láskou, v úctě dávejte přednost jeden druhému“ (Římanům 12:10).