„Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.“ Matouš 22:37
Jednoho dne se Ježíšovi kritici zeptali: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ (Matouš 22:36). Ježíšova odpověď je aktuální připomínkou jak pro vedoucí, tak pro ty, kteří je následují; týká se těch, kdo sedí v církevních lavicích, i těch, kdo stojí za kazatelnou. „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání“ (Matouš 22:37–38).
Jako vedoucí nikdy nesmíš nechat v myslích lidí nezodpovězenou otázku ohledně toho, kdo je Bůh a kdo ne. Především musí být jasné, že ty Bůh nejsi! Bůh řekl: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne“ (2. Mojžíšova 20:3). Je to důležité, protože nikdy nejsi ve větším nebezpečí, než když tě lidé začnou chválit. Ano, musíme se naučit lidi respektovat, vážit si jich, ctít a odměňovat dobré vedoucí. Nicméně vedoucí, kteří milují Krista, odrazuje pochlebování a nechtějí být středem pozornosti. Jan Křtitel byl natolik úspěšným kazatelem, že když domluvil, jeho posluchači se nadšeně hrnuli k Ježíši. Když už jsme to zmínili, Kristus později v podstatě řekl: „Jane, udělal jsi svou práci dobře!“ Zdá se, že Jan souhlasil, protože řekl: „On musí růst, já však se menšit“ (Jan 3:30). Izajáš napsal: „Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám“ (Izajáš 6:1).
Pouze tehdy, když vedoucí bude odolný vůči potlesku a souhlasnému přikyvování druhých a zemře svému egu, bude Bůh jeho vedením oslaven. Opravdu, když jediný, kdo je vyvyšován, je Kristus, pak se Bohem povolaný vedoucí usmívá a říká: „Díky, Pane – takhle jsi to zamýšlel.“