„Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé…“ 1. Královská 3:9
Pamatuješ si na „třídního šaška“ ve škole? Dokázal každého rozesmát v té nejnevhodnější chvíli. Byl zkouškou pro učitele, starostí pro rodiče a nevýslovným potěšením každého dítěte, které chtělo uniknout školní nudě. Učitelé pravděpodobně přemýšlí, jestli ministerstvo školství schválně umisťuje aspoň jednoho šaška do každé třídy, aby mělo jistotu, že si učitelé zaslouží každou korunu svého platu. Tito kvalifikovaní malí narušitelé jsou většinou chlapci. Často mívají problém se čtením nebo jiné potíže s učením. Mohou být malého vzrůstu, i když ne vždy, a udělají cokoliv, aby rozesmáli ostatní. Jejich rodiče a učitelé si možná neuvědomují, že za rozpustilým chováním je často bolest způsobená pocitem méněcennosti. Humor je klasickou reakcí na nízké sebevědomí. Proto u mnoha úspěšných komiků přetrvává vzpomínka na bolavé dětství.
Rodiče Jonathana Wintera se rozvedli, když mu bylo sedm let; malý Jonathan plakával, když byl sám, protože si ho ostatní dětí dobíraly, že nemá otce. Joan Riversová často vtipkovala o tom, že není přitažlivá dívka. Říkala, že byla takový „pes“ a že její otec jí musel „hodit před oltář v kostele kost“, aby se vdala. Tito slavní komici získali svou kvalifikaci během dětství, kdy používali humor jako obranu. Stejnou inspiraci má i třídní šašek. Tím, že ze všeho dělá úžasný vtip, často skrývá pochybnosti o sobě, které víří v jeho nitru. Když tomu porozumíme, mělo by to pomoci naplnit jeho potřeby a lépe ho zvládnout.
„Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé…“ (1. Královská 3:9) – to je modlitba, kterou by se měl modlit každý rodič a učitel.