„Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce…“ 1. Tesalonickým 3:12
Skutečnou zkouškou důvěry ve vztahu je schopnost sdílet svá tajemství a zápasy, své vnitřní strachy a selhání. To je důvěrnost založená na upřímnosti. Být upřímný vůči Bohu vyžaduje odvahu; být upřímný jeden vůči druhému je ještě odvážnější. Vztah mezi Adamem a Evou je popsán slovy: „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se“ (1. Mojžíšova 2:25). Byli vůči sobě otevření a upřímní, protože neměli co skrývat ani za co se stydět.
Možná jsi prožil takové zranění ve vztahu, že sis řekl: „Už nikdy nebudu nikomu důvěřovat.“ To proto, že ještě nejsi uzdravený. Už nikdy nikomu důvěřovat je jako žít ve věži. Sice jsi v bezpečí před život ohrožujícím sevřením, jsi ale natolik odtržený od života, že ztrácíš povědomí o lidech, místech, datech a událostech. Mluvíš jenom o minulosti, protože tvůj život se zastavil už před lety. Ale je tu dobrá zpráva! „Hospodin … uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje“ (Žalm 147:2–3). Boží uzdravující proces tě může osvobodit, aby ses znovu začal radovat ze života, znovu začal důvěřovat a žít beze strachu. Neizoluj se, oslavuj. Bez ohledu na to, jestli jsi přišel o manželství nebo osobního přítele, stále ještě žiješ!
Jsi připraven žít, nebo máš v úmyslu i nadále zůstávat v minulosti, kterou nikdo, ani ty, nemůže změnit? Někteří z nás mají tu čest žít sami a cítit se kompletní a naplnění. Pokud jsi jedním z nich, buď v tom spokojený! Jestli ale ne, důvěřuj Bohu, že ve správný čas do tvého života přivede toho správného člověka.