„… že už nemáš takovou lásku jako na počátku.“ Zjevení 2:4
Láska je jako oheň; když nepřikládáš, pohasíná. To se stalo křesťanům církve v Efezu. Kdysi jim Pavel napsal: „Milost všem, kdo nepomíjející láskou milují našeho Pána Ježíše Krista“ (Efezským 6:24). Jejich láska k Pánu byla tak silná a všem tak zjevná, že je dával Pavel za vzor. Ale v době, kdy ke stejné církvi v knize Zjevení mluví Kristus, už jejich láska k němu vychladla: „Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel jsi ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a shledal jsi, že jsou lháři. Máš vytrvalost a trpěl jsi pro mé jméno, a nepodlehls únavě. Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku. Rozpomeň se, odkud jsi klesl, navrať se a jednej jako dřív. Ne-li, přijdu na tebe a pohnu tvým svícnem z jeho místa, jestliže se neobrátíš“ (Zjevení 2:2–5).
John Stott, autorita evangelikálního světa, napsal: „Spadli z počátečních výšin oddanosti Kristu, na které se vyšplhali. Ocitli se v nížinách průměrnosti. Jedním slovem … srdce Efezských křesťanů ochladlo. Závan jejich první extáze se rozplynul. Počáteční oddanost ke Kristu ztratila svůj žár. Kdysi ho vroucně milovali, ale … slevili ze své lásky.“ Můžeš chodit do církve, číst Bibli, dokonce se každý den modlit, a přesto nemusíš milovat Boha, jak bys měl. Láska k Bohu je závazek a postoj srdce, jehož výsledkem je poslušnost. Je to životní zaměření – každý den se rozhodovat ctít ho vším, co říkám a co dělám. Nevychládá tvoje láska?