„Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina.“ Žalm 112:7
Podívejme se na některé z našich nejobvyklejších obav a na to, jak je překonávat.
Strach z neúspěchu. To je nejčastější strach ze všech a brání v uskutečnění jakéhokoliv záměru, který s námi Bůh má. Pokud se pozorně zamyslíš nad reálnými dopady tvého potenciálního strachu ze selhání, pravděpodobně se nad tím pousměješ. Nejenže tě tvoje chyby nezabijí, ale stanou se dokonce nástroji růstu, otužují tě a činí z tebe lepšího člověka. Zastřelí tě snad někdo, když se zasekneš během ústní prezentace? Nikdo, že? Ani když něco vynecháš nebo uděláš chybu ve výpočtu. Jasně, všichni chceme odvádět perfektní práci, ale faktem zůstane, že jsme všichni chybující. Ve skutečnosti tvůj iracionální strach ze selhání i odmítání připustit si chyby jich vytvářejí v dlouhodobém horizontu mnohem více. Když si lidé nechtějí přiznat, že chybují, často ani nechtějí, aby někdo jiný zkontroloval jejich práci nebo přezkoumal projekt, na kterém pracují. Konečným důsledkem jsou pak špatná rozhodnutí a nedostatky, které jen zpětně posilují stávající nejistotu. Cesta k úspěchu je přitom lemována množinou selhání. Selhání ještě neznamená neúspěch nebo konec; ovšem nepoučit se z něj nebo odmítnout vstát, když padneš, to ano, to se jako neúspěch označit dá.
Žalmista říká: „Nemusí se bát zlé zprávy, jeho srdce pevně doufá v Hospodina“ (Žalm 112:7). Používáním obdarování, které ti Bůh dal, zraješ, protože riskuješ pouze na základě víry a důvěry, že úspěch dává Bůh. Pokud se podle toho zařídíš, „… tehdy se ti bude dařit“ (Jozue 1:8, B21).