„Jdi k mravenci … dívej se, jak žije, ať zmoudříš.“ Přísloví 6:6
Bible nás vybízí: „Jdi k mravenci … dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu“ (Přísloví 6:6-8).
Mravenčí královna je v mraveništi středem pozornosti a je matkou většiny mravenců v kolonii, přesto tam ale není hlavním vůdcem. Přežití mraveniště zajišťuje práce mravenčích „vojáků“. To jsou služebně starší mravenci, kteří každou novou aktivitu v mraveništi začínají tím, že ji začnou sami dělat. Mladší mravenci pak své starší kolegy napodobují, čímž se přirozeně zapojují do práce. Mezi mravenci nejsou žádní nadřízení, šéfové ani velící důstojníci. Když Šalomoun napsal, že mravenci nemají žádné vůdce, dozorce či vládce, myslel tím, že mravenec je zodpovědný sám za sebe. Je obrazem přičinlivého člověka, jak ho vykresluje přísloví: „Líné dlaně přivedou na mizinu, pilné ruce přinášejí bohatství“ (Přísloví 10:4, B21).
Když pozoruješ, jak se mravenec vláčí s kouskem chleba, kolikrát mnohem větším než je on sám, je to lekce úsilí! Bez ohledu na to, kolikrát mu chléb vypadne a někam se skutálí, on se vrací, bere ho a znovu začíná stoupat, dokud ho nedostane na zamýšlené místo. Co ho pohání? Hlad, Boží motivující síla k práci. „Člověk nádeničí, protože musí, jeho vlastní hlad ho pohání“ (Přísloví 16:26, B21). Kručení v hladovém žaludku je často Božím způsobem, jak nás naučit hodnotě a důležitosti usilovné práce.