„… v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe…“ Filipským 2:3
Můžeš se naučit druhé milovat a přijímat bez toho, abys nutně souhlasil s jejich názory a přejímal jejich jednání a způsob života. Důležitým klíčem je, naučit se vidět lidi jako individuality. Čím více si budeme uvědomovat, že navzdory jistým rozdílům jsme všichni lidé a všichni jsme stvořeni naším Otcem k jeho obrazu, tím svobodněji se začneme zaměřovat na naše společné potřeby.
Když nerozumíme motivům, názorům nebo osobnosti druhého člověka, je snadné si o něm myslet to nejhorší a podléhat podráždění a hněvu. Komunikace a důvěra vyžadují, aby naše trpělivost a pochopení vůči těm, kteří dělají věci jinak než my, dlouhodobě vzrůstaly. Ve vztahu můžeš tyto dvě věci nabídnout jednoduše tak, že budeš klást správné otázky. Příliš často se bojíme někoho zeptat, kde pramení nebo v čem je problém. Nebo se sice zeptáme, ale takovým způsobem, že to jen zintenzivní strach a nepřátelství, které druhý člověk cítí. Pokud se zeptáme laskavě nebo alespoň s respektem a zdvořile, dáme člověku svobodu ke sdílení a lépe jej poznáme. Když si uchováme smysl pro humor, může to urovnat neshodu nebo spor. Taková konstruktivní výměna názorů buduje důvěru, což zvyšuje pravděpodobnost intenzivnější a lepší komunikace mezi vámi dvěma.
Bible nastavuje laťku vysoko, pokud jde o milování a přijímání druhých: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon“ (1. Korintským 13:1).