„Pohleďte … na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni.“ Izajáš 51:1
Jestli chceš získat lidi pro Krista, tak s postojem „jsem svatější než ty“ se ti to nepodaří. Je smutné, že právě tak společnost mnohdy pohlíží na křesťany. Jejich srdce jsou na správném místě, ale jejich neschopnost projevit soucit k těm, kteří jsou vně jejich kruhu, nedělá Bohu službu.
Pokud chceš, aby lidé reagovali na evangelium, vezmi si příklad z Pavlova listu: „Jsem svoboden ode všech, ale učinil jsem se otrokem všech, abych mnohé získal. Židům jsem byl židem, abych získal židy. Těm, kteří jsou pod zákonem, byl jsem pod zákonem, abych získal ty, kteří jsou pod zákonem – i když sám pod zákonem nejsem. Těm, kteří jsou bez zákona, byl jsem bez zákona, abych získal ty, kteří jsou bez zákona…“ (1. Korintským 9:19-21). Ještě než se začneš rozčilovat, že Pavel měl zálibu v hříchu, přečti si i pokračování. „… před Bohem nejsem bez zákona, neboť mým zákonem je Kristus. … Všem jsem se stal vším, abych získal alespoň některé. Všecko to dělám pro evangelium, abych na ně měl podíl“ (1. Korintským 9:21-23).
Pavel se mohl vztahovat k nevěřícím, aniž by schvaloval jejich životní styl, protože si pamatoval, jaký byl on sám, než ho Bůh proměnil na cestě do Damašku. To je druh pokory, který se dostaví jenom, když se ohlédneš zpět a vzpomeneš si „na hlubokou jámu, z níž jsi vykopán“ (viz Izajáš 51:1). To, že byl Pavel příjemcem Boží milosti, mu umožnilo napsat: „Je to jistá pravda – kéž by ji každý přijal: Kristus Ježíš přišel na svět, aby spasil hříšníky. Já jsem z nich nejhorší, ale proto se nade mnou Bůh smiloval, aby Kristus Ježíš na mně nejhorším ukázal svou bezmeznou trpělivost pro příklad těm, kdo v něho mají uvěřit k věčnému životu“ (1. Timoteovi 1:15-17, B21). Vzpomeň si dnes, jaký jsi býval.