„Neste břemena jedni druhých…“ Galatským 6:2, B21
Už sis někdy přál vzít zpět něco, co jsi řekl? Určitě ano, že? Chuck Swindoll napsal: „Jednáme impulzivně, a až poté si uvědomíme, jak jsme byli hloupí. A navíc zraňujeme ty, které nejvíce milujeme. Všechny tyto věci na nás doléhají a my přemýšlíme, jak by nás vůbec někdo mohl milovat, zvlášť Bůh. Když začneme takto uvažovat, potřebujeme se obrátit „jedni k druhým“, jak nám říká Nový zákon. Milovat jeden druhého, budovat se navzájem, žít v pokoji jeden s druhým, vyznávat si vzájemně hříchy, mluvit jedni k druhým, napomínat a utěšovat se, modlit se jeden za druhého. ‚Neste břemena jedni druhých…‘ (Galatským 6:2, B21).
Představ si dva vysokohorské turisty. Jeden má lehký batoh, zatímco druhý je obtěžkán. Může si nést dlouhotrvající zášť, která ho zevnitř pomalu rozežírá. Nebo narušený vztah se ženou či s jedním z dětí. Batoh může být zatížen i nesplacenými dluhy. Otázka zní: Kde může svůj batoh odložit? V církvi, kde sedí spolu s několika stovkami dalších lidí? Sotva. Co potřebuje, je místo, kde je individuální péče a autentické sdílení. Kde se bude cítit svobodný, bude moci bez rozpaků sdílet své tajemství a pojmenovat své zápasy, kde ho někdo vyslechne, pomůže mu složit náklad a dodá čerstvé síly. Skupinky v církvi nejsou miniaturní bohoslužby. Jsou společenstvím lidí, kteří milují Boha a věří ve vzájemnou pomoc. Neukazují na sebe prstem, nepoučují, neporovnávají. Jsou tvými bratry a sestrami v Kristu. Jsi zapojený do společenství malé skupinky? Pokud ne, zvaž, zda by ses neměl do některé zapojit, nebo začít vlastní.“
Jakmile se jednou začneš zbavovat břemen, objevíš, že cesta je mnohem snazší.