„… neodplácel…“ 1. Petrova 2:23
Co děláš, když tě někdo zklame nebo naštve? Vytáhneš své mocné zbraně a vrátíš mu to? Řekneš: „Ty jsi mě tak naštval!“? Když tohle řekneš, ukazuješ, že tvé emoce ovládá někdo jiný. Přiznáváš, že jsi této osobě dal moc, aby určovala tvé pocity a reakce. Nikdo ti nemůže vzít kontrolu, vzdáváš se jí sám v okamžiku, kdy začínáš oplácet! Bible říká: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12:21). Oplácet znamená reagovat protiútokem. Odpustit znamená jednat s rozmyslem a podle Božího slova. Znamená to říct: „To já budu ten, kdo si zvolí způsob, jakým odpovím!“
Ovládají tvé emoce jiní lidé? Dovoluješ jim, aby povznášeli tvé štěstí, nebo tě naopak svrhávali do obav, strachu či hněvu? „Lepší je shovívavý než bohatýr, a kdo ovládá sebe, je nad dobyvatele města“ (Přísloví 16:32). Člověk, který dokáže ovládat své nálady a reakce, je silnější než opevněné město. Ale člověk, který nedokáže ovládat svého ducha, je bezbranný jako město bez hradeb. Takový člověk nemá obranu. Je vydán na milost všemu, co mu kdo chce udělat. V mírnosti se skrývá síla. A mírnost má schopnost zvládnout zranění, aniž by se musela mstít, dokáže vstřebat ránu, aniž by ji musela oplatit. Ježíš tomu říká „nastavit druhou tvář“ (viz Matouš 5:39).
Možná namítneš, že je to těžké. Ano, je. Myslíš si, že není přirozené takto reagovat. Máš pravdu, není to přirozené. Je to nadpřirozené. Je to ovoce Ducha (viz Galatským 5:22-23). K tomu, abys mohl takto žít, potřebuješ Boží moc.