„Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali…“ Jan 13:34
Láska je téměř jistě nejvíce nepochopené slovo na celém světě. Nadměrným používáním vyprazdňujeme jeho význam: „Miluji svou ženu, miluji svou zemi, miluji pizzu…“ Je obtížné dávat a přijímat lásku, když ani nerozumíme tomu, co to znamená. Musíme si proto vyjasnit pár mylných představ.
Myslíme si, že láska je pocit – sentimentální pocit šimrání okolo žaludku. Skutečná láska sice přináší pocity, je to ale více než pocit. Další mylnou představou je, že láska je nekontrolovatelná. Už jsi někdy řekl: „Zamiloval jsem se, přišlo to jak blesk z čistého nebe.“ Říkáme: „Nemůžu s tím nic dělat, zamiloval jsem se.“ Nebo naopak: „Nemůžu s tím nic dělat, už ho (ji) nemiluji.“ Avšak skutečnost, že nám Ježíš přikazuje, abychom milovali jeden druhého, znamená, že můžeme mít kontrolu nad tím, koho milujeme a koho ne. Podstatou lásky jsou totiž dvě věci:
1) Láska je záležitostí volby. „Nadto vždy buďte oblečeni láskou, která je poutem dokonalosti“ (Koloským 3:14, B21). Všimni si těch dvou malých slov „buďte oblečeni.“ Stejně jako si každý den vybíráš, co si oblečeš, vybíráš si i postoj, který projevíš. Láska je tedy ovladatelná.
2) Láska je věcí chování a jednání. „Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem“ (1. Janova 3:18). Funguje to takto: Když někomu projevíš upřímný zájem a lásku, tvé city k němu se změní. A i kdyby ti on lásku neopětoval, Bůh v tobě má zalíbení. To samo o sobě je dostatečnou odměnou.