„Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ Jan 8:11
„Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; … a řeknou mu: ‚Mistře… V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?‘ … Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se
„Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.“ Žalm 119:105
Žalmista napsal: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo…“ (Žalm 119:105). To znamená, že bys měl chodit podle Boží vůle, a ne podle vlastních myšlenek, přání a impulzů. Pak pokračuje: „… osvěcuje moji stezku“ (Žalm 119:105). Z toho vyplývá, že se
„Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.“ Žalm 30:6
Jedna matka samoživitelka poslala manželskému poradci příběh, který popisuje stres a osamocenost, jimž často čelí ti, kdo vychovávají své děti bez partnera. Psala, že když se jednoho sychravého dne dívala z okna, uviděla samičku kosa a její ptáčátka usazená v hnízdě. Jakmile se
„A tak jsem se, … nemohl postavit proti nebeskému vidění…“ (Skutky 26:19)
Když ti Bůh dá vizi toho, co chce, abys dělal, budeš muset jít proti proudu světa. Společnost tě chce zaškatulkovat. Většina lidí je mentálně fixována na status quo, protože jim to dává pocit bezpečí a jednoduché odpovědi. Chtějí to, co bylo,
„Uznávám, že všechno můžeš…“ Jób 42:2
Jób přišel o své bohatství, zdraví i děti. Kniha, kterou napsal, je rozhovorem mezi ním a Bohem. Na začátku Jób říká: „Slyšte, jak se budu hájit…“ (Jób 13:6). Ptá se: „Proč se mi to všechno stalo?“ V té chvíli je zcela zaměřen na sebe. V polovině knihy