„Když mu spílali, neodplácel spíláním, …ale vkládal vše do rukou toho, který soudí spravedlivě.” 1. Petrova 2:23
Malý chlapec, který byl drzý ke své mamince, se snažil proklouznout po schodišti nahoru. „Kam jdeš, mladý muži,” zeptala se. „Do svého pokoje, abych mohl mluvit s Bohem,” odpověděl. „Nechceš mi ještě před tím něco říct,” zeptala se. „Ne,” řekl. „Ty budeš zuřit. Bůh mi odpustí a zapomene na to.” Dlouho poté, co jste si mysleli, že jste někomu odpustili, stále můžete skrývat nepříjemné pocity. Zde je několik vodítek, která potřebujete uplatnit: rozzlobí vás přemýšlení o tom, co se stalo; nevšímáte si provinilce; opakujete si v mysli i v konverzaci tu událost; chopíte se každé příležitosti, abyste mu připomněli, co udělal. Odmítnutí odpustit a zapomenout je další způsob, jak ospravedlňovat postoj neodpuštění. Bible říká, že existují dvě věci, o které se Bůh nechce s nikým dělit: 1) Jeho sláva (Izaiáš 42:8); 2) Jeho právo vyrovnat staré účty. On řekl: „Odplata patří mně; já odplatím” (Římanům 12:19, přel. z angl.). Nepřivlastňujte si Jeho autoritu tím, že se budete snažit odplácet; dejte od toho ruce pryč a nechte Jeho, aby na tom pracoval. „Když mu spílali, neodplácel spíláním, …ale vkládal vše do rukou toho, který soudí spravedlivě.” Zášť tě připoutá k provinilci a ty se staneš rukojmím! Zabývat se něčím, co dělali tvoji rodiče, nebo tím, za co si spolupracovník přivlastnil zásluhu, i když je to tvoje práce, nebo se obírat tím, co někdo o tobě řekne a udělá ti to ostudu… Proč? Ty chodíš v nepokoji a oni ani nevědí, že jsi naštvaný! Proč někomu dávat takovou vládu nad svým životem? Důležité je, co se děje v tobě, ne tobě. Tak odpusť, zapomeň a posuň se dopředu.