„Neboť jsem tě vyvolil.“ Ageus 2:23
Za roky, kdy Angie Ward byla vedoucí výcviku, získala tucty dobrovolníků pro službu. Říká, že většinou slyšela stejné výmluvy: „Nejsem vedoucí…nevím nic o dospívajících…nejsem extrovert“ (nebo jak Mojžíš řekl Bohu: „Pošli někoho jiného.“). Místo, aby se je pokoušela přesvědčit jiným způsobem, říká jim, že mají pouze dvě hlavní zodpovědnosti:
1) Milovat lidi. Služba by byla snadná, kdybychom nemuseli jednat s lidmi. Ale Bohu na lidech záleží a nám by na nich mělo také záležet! Je to jako být součástí rodiny a vědět, co je nejlepší pro vlastní děti. Potřebujete čas k tomu, abyste poznali ty lidi, kteří jsou na vás závislí a očekávají od vás, že jim ukážete směr. Zvažte jejich potřeby, ne jen svoje vlastní. A hledejte způsoby, jak jim sloužit místo toho, abyste je viděli jako vyrušení od vaší „skutečné“ práce. Ježíš strávil většinu svého času s lidmi, nenabízel zbožné otřepané fráze, ale miloval je a sloužil jim. A řekl: „Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás“ (Jan 13:34, přel. z angl.). Je vždycky snazší požádat lidi, aby něco udělali, když jste příkladem stejného chování ve svém vlastním životě.
2) Pokuste se přemýšlet jako vedoucí. Jeden pastor velikého sboru říká, že než udělá jakékoliv důležité rozhodnutí, zeptá se sám sebe, co by ostatní vedoucí, kterých si váží, dělali ve stejné situaci. To je moudré! Žádat někoho, aby byl vedoucím, může být zastrašující a zdrcující, zatímco požádat je, aby mysleli jako vedoucí, odnímá tlak, dovoluje jim, aby nebyli zcela dokonalí a aby vrostli do práce!