„Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.“ Přísloví 16:9
George snil o tom, že vstoupí do námořnictva, ale jeho matce, která byla vdova a sama vychovávala své děti, se ta myšlenka nelíbila. Nicméně se tvářila statečně a svolila s jeho odchodem. V den, kdy měl odplout, ji objal na rozloučenou. Začala plakat, což byl u ní netypický projev citů. Poté, co vystála takový žal, odmítla snášet jakýkoliv další. George nesměl nastoupil na loď; místo toho musel zůstat a být silný kvůli zbývající části rodiny. Ten chlapec v uniformě lodního poddůstojníka chtěl kariéru námořníka, ale ne za cenu, že to zvětší matčin zármutek. Tak neochotně vrátil svou uniformu a požádal, aby jeho zavazadla byla vrácena na pevninu. Byl dalším ze všech těch mladých mužů, kteří mohli opustit domov a hledat dobrodružství, ale neudělali to. Ale jeho rozhodnutí mělo hluboký vliv na revoluční válku. Matčina obava v poslední chvíli ochránila jejího patnáctiletého potomka před hodnostmi britského námořnictva a přivedla ho k dobrodružství, které bylo velmi odlišné od tohoto, ale díky němuž se nakonec stal slavným. To proto, že jméno toho chlapce bylo George Washington, a stal se prvním prezidentem Spojených států amerických. „Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin“ (Přísloví 16:9). „Kroky muže určuje Hospodin; jak by mohl člověk rozumět své cestě?“ (Přísloví 20:24). Henry Blackaby píše: „Můžeme být podvedeni falešnou vírou, že jsme na správné cestě, i když přitom jdeme opačným směrem, pryč od Boží vůle. Pokud nejsme vedeni Duchem Svatým, děláme to, co dává smysl podle naší moudrosti. Proto hledejte Boží vedení, On ví, jaké jsou plné následky toho, co si zvolíte.“