„Památka spravedlivého bude k požehnání.“ Přísloví 10:7
Bible nazývá Barnabáše „dobrým mužem…plným víry“ (Skutky 11:24, přel. z angl.), i když na rozdíl od Pavla nikdy nedělal takové věci, které by z něj učinily muže, který vyčnívá. Je zmíněn v knize Skutků pouze třikrát: a) když prodává svůj pozemek, aby finančně pomohl Božímu dílu; b) když dosvědčoval Pavlův charakter; c) když dával Janu Markovi druhou příležitost. Barnabáš nevlastnil mnoho titulů, ale měl spoustu svědectví! Bible říká: „Památka spravedlivého bude k požehnání,“ protože v Božích očích není důležité to, co považuje za důležité společnost.
Během dne absolventů se pastor postavil a řekl: „Nyní o tom nepřemýšlíte, ale jednoho dne zemřete. Až vás položí do hrobu, budou lidé stát kolem a recitovat vaše získané tituly, nebo budou mluvit o tom, jakým požehnáním jste byli? Zanecháte po sobě vzpomínku na to, jak důležití jste byli, nebo po sobě zanecháte lidi, kteří budou truchlit nad tím, že ztratili nejlepšího přítele, jakého kdy měli? Tituly jsou dobré, ale když přijde na volbu mezi titulem a svědectvím, rozhodněte se pro svědectví!“
Faraon měl titul, Mojžíš měl svědectví. Nabukadnezar měl titul, Daniel měl svědectví. Jezábel měla titul, Eliáš měl svědectví. Pilát měl titul, ale Ježíš měl svědectví. Je jednoduché si myslet, že být zapsán v knize o významných lidech je ta nejdůležitější věc, ale skutky lásky jsou to, co bude vzpomenuto. Jedna píseň říká: „Pouze jeden život, který brzy pomine, pouze to, co je učiněno pro Krista, to přetrvá!“