„A ty nyní jdi a veď lid…“ 2. Mojžíšova 32:34
Zde jsou další dva druhy zklamání, se kterými budeš v životě jednat:
1) Zklamání těmi, se kterými pracuješ a na kterých jsi závislý. K tomu, abys uspěl, potřebuješ lidi; nemůžeš uspět bez nich. A když tě tito lidé zklamou, bolí to. Představ si Mojžíšovo zklamání. Přenechává svému bratru Áronovi zodpovědnost, zatímco se účastní špičkové konference s Bohem a přijímá Desatero. Když se vrací, nachází Izrael ve zmatku, modlářství a nevyslovitelné zvrácenosti. A kde byl Áron? Vedl vzpouru! Když ho Mojžíš potřeboval nejvíce, Áron zle selhal. Ale všimněte si Mojžíše; skutečné vůdcovství zazáří v okamžiku hlubokého zklamání. On se postavil Áronovi, předložil nepořádek k rozhodnutí Bohu a modlil se za odpuštění pro Izrael. Bůh naslouchal a potom připomněl Mojžíšovi jeho úkol. „A ty nyní jdi a veď lid… Hle můj posel půjde před tebou“ (v. 34). Zklamání neruší tvůj úkol – nebo Boží přítomnost. Dělej to, k čemu tě On určil.
2) Zklamání těmi, do kterých jsi vložil život. Porovnejme to znovu s Mojžíšem, zakládajícím pastorem církve vykoupené, bohatě požehnané na cestě do země zaslíbené, církve bývalých otroků nevděčných, kritizujících a bez špetky oddanosti a vděčnosti muži, který pro ně vše připravil. Hned po vyjítí z Egypta se obrátili na Mojžíše, osočovali ho, vinili ho a spílali mu (2. Mojžíšova 14). Byl Mojžíš zklamán a raněn? Ano, ale pokaždé, když s tím chtěl skončit, prodiskutoval to s Bohem, modlil se za své stěžující si stádo, přijal čerstvé příkazy z velitelství a vracel se k práci. Toto dělají Bohem povolaní muži a ženy, když jsou zklamaní a mají chuť to vzdát.