„Tento poklad máme však v hliněných nádobách.“ 2. Koritnským 4:7
A nakonec existuje: zklamání námi samými. Je to potenciálně nejvíce vysilující druh zklamání, protože vás může hodit dolů po spirále, kde je těžké zastavit a zotavit se z toho.
Petr přísahal nehynoucí lásku a věrnost Ježíšovi. „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne! … I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě!“ (Matouš 26:33). A myslel vážně každé slovo. Ale pod tlakem obklopujícím ukřižování se vzdává a třikrát popírá, že zná Ježíše. Následně, když si vzpomene na Ježíšova slova: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát“, Petr zničený žalem nad svým vlastním deprimujícím selháním „vyšel ven a hořce se rozplakal“ (Lukáš 22:62). Ptal ses někdy: „Bože, jak si můžeš použít někoho tak špinavého, jako jsem já?“ Petr selhal v naplnění vlastních očekávání a byl deprimován. Ale Ježíš nebyl šokován, byl si dobře vědom Petrových slabostí, když ho povolával do služby. Také věděl, že tento bouřlivý, přímočarý učedník má jemné srdce, tak mu raději poskytl milost, než aby ho zbavil úřadu. Když dal Ježíš po vzkříšení příkaz, aby „řekli učedníkům a Petrovi“ (Marek 16:7), aby se s Ním setkali v Galileji, znovu potvrdil svou volbu učedníka, který zklamal. Zbytek Petrova příběhu je novozákonní historie.
Když (ne jestli!) čelíte zklamání: a) nezvyšujte své zranění tím, že dovolíte zklamání, aby vás namočilo do bahna beznaděje a zoufalství; b) pokořte se a čiňte pokání. Vyznejte své hříchy; nevymlouvejte se, nezdůvodňujte to, ani neobviňujte okolnosti nebo lidi; c) přijměte Boží milost a odpuštění vírou, ne pocity. Nedovolte satanovi, aby vás přesvědčil o tom, že váš případ sahá za hranice milosti; d) usilujte o jakoukoliv pomoc potřebnou k tomu, abyste se dostali co nejdříve ze svého zklamání.