„Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu…“ Skutky 2:42
Úspěch novozákonní církve byl způsoben dvěma věcmi: a) zdravým biblickým základem; b) smyslem pro sounáležitost.
V dobrých týmech si hráči navzájem důvěřují. Nejprve je to riskantní, protože vaše důvěra může být zneužita a vy tím můžete být zraněni. Aby mezi hráči vládla důvěra, musí se každý člen týmu chovat tak, aby si zasloužil důvěru druhých tím, že se bude držet vysoké normy. Když každý dává svobodně, pouta důvěry narůstají, jsou prozkoušena časem a tak si začnou hráči věřit navzájem. Budou vědět, že lidé vedle nich budou jednat s důsledností, dodržovat závazky, udržovat důvěrnost a podporovat se navzájem. Čím silnější se stane jejich smysl pro sounáležitost, tím je větší jejich schopnost pracovat společně.
Všechny týmy mají občas neshody. Vedoucí jedné velké církve píše: „Nepředstírejme, že se někdy neshodneme. Jednáme s 16000 lidmi a sázka je vysoká. Nedovolme, aby lidé skrývali své problémy kvůli tomu, aby zachránili falešný dojem jednoty. Postavme se tváří v tvář neshodě a jednejme s ní správným způsobem. Známkou společenství není nepřítomnost konfliktů, je to přítomnost ducha smíření. Mohu mít s někým drsné setkání, ale protože jsme oddáni jeden druhému, můžeme odcházet, poplácat se po zádech a říci: „Jsem rád, že jsme stále ve stejném týmu.““ Ti, kteří budovali novozákonní církev, překonali morální a finanční problémy, dogmatické rozdíly a předsudky. Jak? Díky duchu smíření. Výsledkem je, že je jim připsáno, že „převrátili svět vzhůru nohama“ (Skutky 17:6, přel. z angl.).