„Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? …“ Galatským 1:10
Mnoho z nás se snaží o to, abychom byli lepšími v očích druhých a tak dokázali svou cenu. To ale neznamená, že máme být jako člověk, který vtipkoval: „Rád mluvím sám k sobě, protože rád jednám s lepší třídou.“ Nemůžeme se však posuzovat ani podle těch, kteří nás kritizují. Když byl Harry Truman po smrti Franklina Roosevelta vybrán do funkce prezidenta Spojených států amerických, Sam Rayburn, mluvčí Bílého domu, si ho vzal stranou a řekl: „Budeš mít kolem sebe mnoho lidí. A budou ti říkat, jaký jsi úžasný muž, Harry. Ale oba víme, že nejsi.“ Pak se ukázalo, že Truman byl skutečně výborným prezidentem.
Dokud nepřestanete souhlasit s těmi, kteří s vámi špatně jednají, dokud se nepřestanete poddávat událostem, které vás hluboce zasáhly, zůstanete uzamčeni ve vězení, do něhož se sami zavíráte. Když přijmete názor na sebe od vašich kritiků, pak jste si postavili vězení ve své duši s jediným vězněm; a tím jste vy. Jste připraveni přijmout skutečnost, že někteří lidé, na které se po celý život snažíte udělat dobrý dojem, ho z vás možná nikdy nebudou mít? A můžete to přijmout z Boží perspektivy – že na tom nezáleží? Abyste uspěli v životě, musíte být schopni pracovat vedle lidí, aniž byste se nechali ovládat jejich náladami nebo nechat si vnutit jejich názory. O tom mluvil Pavel, když řekl: „Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.“