„…mluvte pravdu každý se svým bližním…“ Efezským 4:25
Dvě silné osobnosti ve vztahu jsou jako dvě řeky stékající se do jedné; vznikne silný proud. Zlost může být náhlá jako blesk nebo dlouhotrvající jako hřmění hromu. Někdy se srazíme bolestivě, někdy se vzdálíme a tiše přerušíme vztah. Ale zlost zvládnutá správným způsobem nemusí ničit. Zde jsou Boží pravidla pro zvládání zlosti.
Pravidlo 1: zůstávej upřímný. „Proto zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním… Hněváte-li se, nehřešte…“ (Efezským 4:25-26). Když máš zlost, nepopírej to. Zlost může být konstruktivní. Je v pořádku, že máme zlost, když je s lidmi zacházeno špatně a křivdy nejsou napraveny. Říci: „Mám zlost a protože si vážím našeho vztahu, rád bych o tom mluvil,“ je poctivé, nevyhrožuješ a jsi otevřený řešení. Všimni si: a) ignorování, dušení, potlačování nebo předstírání, že nemáš zlost, je v podstatě nepoctivé; b) další formou lhaní, když máš zlost, je zveličování. „Nikdy nenasloucháš tomu, co říkám.“ „Vždycky ignoruješ má přání.“ „Nikdo tu nic nedělá kromě mne.“ Takové zevšeobecňování není pravdivé a vede pouze k naštvání, k polarizaci a zaručuje, že skutečný problém zůstane skrytý a nevyřešený; c) další způsob, jak lhát, když máš zlost, je obviňování. „Kdybys přišel včas, nemusela bych tě peskovat,“ nebo: „Kdybys přestala tolik peskovat, možná bych začal chodit včas.“ Obviňování je způsob, jak se vyhýbáme své vlastní zodpovědnosti, přičemž ukazujeme prstem na druhé. Rozčiluje to druhé, prodlužuje to tvůj vlastní hněv a nikdy to nepřinese výsledek, který chceš. Boží způsob je: „…mluvte pravdu každý se svým bližním…“ A funguje to, když to děláš v lásce.