„…mluvte pravdu každý se svým bližním…“ Efezským 4:25
Pravidlo 2: nepovažuj to za osudné. Pavel píše: „Hněváte-li se, nehřešte…“ (Efezským 4:26). Co Pavlova slova znamenají? Nenech svou zlost vystupňovat do bodu, kdy působí ničivě. Nepoužívej svých slov jako zbraň nebo kontrolní mechanismus. Je v pořádku vyjádřit své emoce zdravým způsobem, ale kontroluj je. Tvým cílem musí být vyřešit ten problém a posílit vztah, ne „důrazně promlouvat“ a zraňovat druhého člověka. Je to jednoduché dělat? Ne. Budeš potřebovat silnou dávku milosti, abys to mohl tak dělat. „….pokřivený jazyk rozkládá ducha“ (Přísloví 15:4). „…ducha ubitého kdo unese“ (Přísloví 18:14). „V moci jazyka je život i smrt…“ (Přísloví 18:21). „Řeči klevetníkovy jsou jak pamlsky, sestoupí do nejvnitřnějších útrob“ (Přísloví 26:22). Tvoje slova mohou žít v srdci a paměti člověka a jít s ním až do hrobu. Říkáme: „Klacky a kameny mohou zlomit moje kosti, ale nadávky mě nikdy zranit nemohou,“ ale to není pravda. Člověk může zemřít kvůli rozdrcenému duchu, a ten, který řekl ta slova, možná bude žít a litovat škody, kterou způsobil a nikdy nebude mít příležitost to odčinit. Na druhé straně z dobře zvládnuté zlosti nikdy není potřeba činit pokání. Proto se nauč rozlišovat mezi zlostí, kterou cítíš, a slovy, která říkáš. Zlost, o které pečlivě přemýšlíme, může odhalit důležité informace o změnách, které je potřeba udělat. Na to se zaměř a pros Boha, aby ti ukázal, co je zapotřebí změnit v druhém člověku a hlavně, co v tobě!