„Bůh mi dal zapomenout na všechno mé trápení…“ 1. Mojžíšova 41:51
Za druhé: zapomeň na to, co ostatní udělali tobě! S růžemi přicházejí trny a s lidskými vztahy zranění. Ale jen málokterá zranění jsou tak hluboká, jako ta způsobená přáteli a rodinou. Zeptejte se Josefa, který byl prodán svými bratry a uvržen do vězení za čin, který nikdy nespáchal. Z toho vznikají zahořklost, deprese, beznaděj a porážka. A kdo by se tomu divil? Ale Josef věděl, že to on, ne ti, kteří mu křivdili, má poslední slovo; že to je on, ne oni, kdo rozhoduje o své budoucnosti. Jiní tě mohou zranit, ale nikdo tě nemůže zničit bez tvého svolení a spolupráce. Ne to, co ti oni způsobí, určuje tvé výsledky, ale to, co ty pak uděláš. Josef se rozhodl zapomenout na to, co mu způsobili a převzal zodpovědnost nad svými vlastními činy. Pokud to tak uděláš, získáváš zpět svou moc, otevřeš se pro nové možnosti a uděláš rozhodnutí, které ti umožní z této situace vyjít silnější, moudřejší a požehnanější.
Všimni si: a) Josef se na to díval z Boží perspektivy: „A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh…aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození“ (1. Mojžíšova 45:7-8); b) zbavil se svého odporu. On se nad tím povznesl a začal naplňovat potřeby těch, kteří ho zranili; c) odmítl se stát obětí činů jiných lidí. Výsledkem pak bylo, že ho Bůh ustanovil „vladařem v celé Egyptské zemi“ (verš 8); d) připravil se na budoucnost. Jak? Tím, že vynikal ve svých prorockých a správních darech, i tehdy, když byl vězněn (1. Mojžíšova 41:39). Proto se rozhodni dívat se na to Božím způsobem. Zapomeň. Dělej to, k čemu jsi byl povolán a dívej se na Boha, jak tě královsky obhajuje!