„Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Jan 8:32
Mýtus o manželství č. 2: mýtus o „tom pravém“ tvrdí, že štěstí v manželství závisí pouze v nalezení „té pravé osoby“. Tvrdí se, že je to otázka náhody, Amora (bůžka lásky), postavení hvězd, velikého měsíce, který tě uhodí do oka atd., jen příležitostně otázka Boha. Jednoduše najdi toho pravého a on učiní tvůj život absolutně šťastným, romantickým, plným vzrušení, naplnění a blaženosti. Stane se tím, co se zpívá v jedné staré písni: „tím starým kouzlem“, které tě drží ve své moci, vede tě na kouzelné místo nekonečné lásky. Vše je jen na něm. A nikdy nic nepůsobilo tak přesvědčivě a skutečně! Navzdory všem radám přátel a rodiny se všeho vzdáme a uděláme vše pro to, abychom si to nadšení a kouzlo udrželi. Když to ale skončí (což je jisté), stanou se tři věci: 1) Pláčeme, manipulujeme, podplácíme, později obviňujeme, ponižujeme a podezříváme je z toho, že se změnili a že způsobují, že se cítíme mizerně. Stěžujeme si: „Už není tím, kterého jsem si vzala.“ On možná není tou osobou, jakou jsi očekávala, že bude (a taková osoba existuje jen v tvých představách), ale on je tím, kterého sis vzala, a problém není jen na jeho straně. 2) Označíme partnera za „toho nesprávného“ a pustíme se buď do hledání toho pravého, nebo to s opačným pohlavím vzdáme a považujeme je za falešné, nevěrné a přelétavé. 3) Poznáme pravdu: neexistuje nikdo, kdo by nás mohl učinit šťastnými navždy. V tomto bodě dáváme prostor tomu, abychom hledali štěstí tak, že se sami staneme tou pravou osobou. Tou, jakou nás Bůh stvořil, tou, která velkoryse dává a dovoluje ostatním být opravdovými, tou, která má své limity, a takovou, která se chce měnit; a vzhlíží přitom k Bohu jako ke své radosti!