„…buďte střízlivé mysli a ovládejte se.“ 1. Petr 4:7 (přel. z angl.)
Dospívající mohou pokoušet tvou trpělivost. Nejsou ani dětmi a ani dospělými, a bez povšimnutí se mohou stát jedním nebo druhým. Záplava hormonů a explodující neurony působí biochemické reakce jak v jejich hlavě, tak v těle. Z tvých úst pak neúmyslně vychází slova jako: „Co sis, pro všechno na světě, myslel?“ Poté následuje vzdorné krčení ramen a nechápavé „Nevím.“ A oni to vážně neví! Co s tím naděláš? Zamkneš je? Promiň, ale to je nelegální. Pomohou ti tyto dvě věci:
1) Ustup zpět a uklidni se. „…buďte střízlivé mysli a ovládejte se.“ Jednou z největších chyb, které se rodiče dopouštějí, je přehánění, což spustí stupňující se bitvu o prosazení si své vůle, a je dost nepravděpodobné, že vyhraješ. Stupnice decibelů narůstá, moudrost selhává, tvůj výrostek tě považuje za blázna a najednou není přítomný žádný dospělý a nikdo není na svém místě. Stal ses součástí problému tím, že necháváš své dítě naštvané a nejisté bez jakéhokoliv rozumného rodičovského vzoru. Modli se, dýchej zhluboka a počítej do deseti! Kvůli svému dítěti je čas zůstat rodičem se střízlivou myslí a sebekontrolou.
2) Zapamatuj si, hněv vyvolává hněv. „Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků“ (Přísloví 29:22). Nikdo tě nemůže rozzuřit více než výrostek, který se snaží dospět. Pohled, slovo, postoj a jsi „lapen“; dostáváš se do překřikujícího se zápasu s vlastním dítětem. Jak je to bláznivé! Emocionální výměna názorů zafixuje v tvém dospívajícím dítěti automatické, dlouhodobé reakce hněvu. A jaká je odpověď? Použij přístup cukru a biče z Písma: „Nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni (lásce a povzbuzení) a napomenutích (budování charakteru) našeho Pána“ (Efezským 6:4).