„Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.“ Přísloví 12:25
Několik věcí je stejně mocných jako správná slova řečená v pravý čas. Stejně tak slova, která nejsou řečena v době, kdy je k tomu příležitost, jsou těžkým břemenem, se kterým žijeme. Když se podíváme zpět, jeden odborník na vztahy nabízí tato dojemná slova:
„Vzpomínám si na to, jak jsem vzal tvé nové auto na silnici a zničil ho. Myslel jsem, že budeš zuřit a tvrdě se na mě oboříš, ale neudělal jsi to. Vzpomínám si, že když jsme šli na pláž, ty jsi nechtěl jít, říkal jsi, že bude pršet. Šli jsme a pršelo. Byl jsem si jistý tím, že mi to vytkneš a řekneš: ,Říkal jsem ti to!‘ Ale neudělal jsi to. Potom se stalo, že jsem vylil borůvkový džus na přední část tvého nového bílého smokingu. Věděl jsem, že budeš nešťastný a že mi to budeš vyčítat. Ale neudělal jsi to. A vzpomínáš si na ten společenský večer? Zmýlil jsem se a řekl jsem ti, že to bude neformální. Měl jsi na sobě džíny a cítil ses jako ryba bez vody. Byl jsem si jist, že rozzuřeně odejdeš a necháš mě tam stát. Ale neudělal jsi to. Chtěl jsem ti říct, až se vrátíš z Vietnamu, jak moc tě miluji a jak moc si tě vážím kvůli všem těm věcem. Ale ty ses nevrátil.“
Šalomoun řekl: „Všechno má určenou chvíli…je…čas mlčet i čas mluvit“ (Kazatel 3:1 a 7). Neprožívej svou budoucnost tak, že budeš litovat a nést uvnitř nevyslovená slova, která někdo potřeboval slyšet. „Pláství medu je řeč vlídná, lahodou duši a uzdravením kostem“ (Přísloví 16:24). Už déle nečekej, mluv!