„Ale to mám proti tobě, že už nemáš takovou lásku jako na počátku.“ Zjevení 2:4
Zde jsou tři „vzpomeň si“, která fungují, když chodíme s Bohem – a také fungují v našem manželství. První „vzpomeň si“ zní: „Pamatuj na výšku, z které jsi spadl!“ Ne na hloubku, ale na výšku. Ne na to, jak zlým se to stalo, ale na to, jak úžasné to bývalo. Ne na ty nejhorší časy, ale na ty nejlepší. Vzpomeň si na to, jak společně strávený čas byl světlým okamžikem tvého celého dne! Co jste dělali tehdy, co neděláte nyní? Vzpomínáš si, jak jsi telefonovala jenom proto, abys slyšela jeho hlas? Ty dárky, které sis nemohl dovolit, ale koupil jsi je pro ni? Milostné vzkazy, které jsi vsouvala k jeho jídlu do práce? Vzpomeň si na to, jak jsi jí otevíral dveře, chystal židle, chodil jsi vedle obrubníku, jak jsi mu vařila oblíbená jídla, i když jsi byla vyčerpaná z práce, četl jsi 1001 způsobů, jak být romantický a všechny jsi je vyzkoušel dvakrát! Vzpomeň si na tiché světlo svíčky u večeře, kdy ses znovu oholil a použil její oblíbenou kolínskou vodu, kterou ty jsi nesnášel! Kdy důvěrnost se netýkala jenom tebe? Vaše speciální místa, doby, vůně, pohledy, písně, básně? Růže na jejím podnose se snídaní do postele, protože plakala, když slyšela píseň „Už mi nenosíš květiny“, a ty jsi slíbil, že nikdy na květiny nezapomeneš?
„Vzpomeň si!“ – vzpomeň si, co jsi dělal kvůli lásce. Vypadalo to, že to magické se objevilo náhodou, ale ve skutečnosti to rostlo tím, že jsi jednal! Ty jsi byl tím magickým. To, co jsi dělal, živilo romanci, potom jsi to přestal dělat a plamen vyhasnul. Ale ten plamínek stále hoří a vzpomínání na „výšky“ uvolňuje pozitivní, víru inspirující záhadný proces, který tě může přivést k jednání, a to znovu rozdmýchá plamen v oheň.