„…muž…přilne ke své ženě…“ 1. Mojžíšova 2:24
„I řekl Hospodin Bůh: ‚Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc…‘“ (1. Mojžíšova 2:18). Bůh dal Evě jednu hlavní zodpovědnost – aby pomáhala Adamovi. Jako manžel neseš prvořadou zodpovědnost za domov. Když Eva snědla zakázané ovoce, „…Bůh zavolal na člověka: ‚Kde jsi?‘“ (1. Mojžíšova 3:9). Adam byl ten, který byl zodpovědný za selhání.
Zde je další myšlenka: dříve než dal Bůh Adamovi manželku, dal mu práci a přesné instrukce, kterými se měl řídit: „Hospodin Bůh postavil člověka do…Edenu, aby jej…střežil… Bůh přikázal: ‚Z každého stromu zahrady smíš jíst; ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez…‘“ (1. Mojžíšova 2:15-17). Nic si nezačínej s člověkem, který nechce pracovat na živobytí nebo poslouchat Boha. Navíc, když ti řekne: „Nepotřebuji tě,“ utíkej! Celou myšlenkou stvoření Evy bylo, že ji Adam potřeboval. Do doby, než může někdo říct: „Bez tebe jsem neúplný,“ není připraven na manželství. Manželství je velké rozhodnutí, proto dovol Bohu, ať ti pomůže vybrat si toho pravého (tu pravou). „A Hospodin Bůh…ji přivedl k němu“ (1. Mojžíšova 2:22). Jako svobodný (svobodná) máš tyto možnosti: žít nemravný život, vzít si někoho nevěřícího, nebo počkat, až ti Bůh dá ten pravý protějšek.
A poslední úvaha: „…opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem“ (1. Mojžíšova 2:24). Tento verš je předčítán téměř na každé svatbě. Problémem zůstává, že si často neuvědomujeme, co slibujeme. Znamená to zlomení všech ostatních pout a úplné vydání sama sebe svému protějšku. Spíše než začlenění jej do svého života je to budování svého života po jeho boku. Slovo „lpět“ znamená přilepit se jako lepidlo ve zlých i dobrých časech, a vydat se tomu, že se budete navzájem milovat a pečovat o sebe.