„…k tomu jsem byl poslán.“ Lukáš 4:43
Poté, co šel domů a dostalo se mu chladného přijetí, „…Ježíš řekl: ,Prorok není beze cti, leda ve své vlasti, u svých příbuzných a ve svém domě‘“ (Marek 6:4). Na jiných místech byl považován za významného člověka, ale ne v domovském městě. „…jeho příbuzní…říkali totiž, že se pomátl“ (Marek 3:21). Tak jak to Ježíš zvládal se svou rodinou?
Stojí za povšimnutí, že se nepokoušel kontrolovat jejich chování, ani nedovolil, aby jejich chování kontrolovalo Jeho. Miloval je, ale nevyžadoval, aby s Ním vždycky souhlasili. Nehněval se a ani neodplácel, když Ho uráželi. A nepokoušel se, aby cílem Jeho života bylo dělat jim radost. Pokud ti tvá rodina působí potíže, když sloužíš Pánu, všimni si tří věcí u Ježíše:
1) Uvědomoval si, že Jeho duchovní rodina mohla poskytnout to, co Jeho fyzická rodina poskytnout nemohla. Proto potřebujeme podporu a stabilitu, které přicházejí ze společenství v místním sboru.
2) Nedovolil, aby těžko zvládnutelná hnací síla rodiny zatlačila do pozadí Jeho povolání od Boha. Tvoje rodina nemusí rozumět a ani souhlasit, ale nesmíš dovolit, aby ti to bránilo v konání toho, k čemu tě Bůh povolal.
3) Odmítl, aby názor davu diktoval Jeho směřování. Celé město Kafarnaum přišlo „až k němu a zdržovali ho, aby od nich neodcházel“ (Lukáš 4:42). Ale On se ubránil spodnímu zpětnému proudu lidí tím, že byl zakotven ve skále svého záměru: budovat Boží království, ne své vlastní. Představ si, že celé město by chtělo, abys zůstal, a ty bys odešel. Mohou se všichni tito lidé mýlit? Ano! Ježíš se řídil Boží vůlí. A ty to musíš dělat také.