„Všechno dělejte bez reptání…“ Filipským 2:14
Stěžování si je jedovaté. Infikuje to reptala i každého na doslech. Někdy si myslíme, že pomáháme tím, že si stěžujeme. Zastáváme názor, že „když nikdo nic neřekne, nikdy se nic nezmění“ – jako kdyby pozitivní změna mohla nastat po negativních slovech. Myslíme si, že jsme přispěli něčím hodnotným tím, že jsme si stěžovali. Ale stěžujeme si tehdy, když se vyhýbáme problému a jeho řešení. Děláme to místo toho, abychom přispěli ke konstruktivní změně, a tak se stáváme součástí problému místo součástí řešení. Čím více si stěžuješ, tím více se stáváš zaměřeným na problémy, a čím více jsi zaměřený na problémy, tím více si stěžuješ. Koneckonců tvoje stěžování ovlivňuje tebe více než kohokoliv jiného. Žalmista řekl: „…stěžoval jsem si a můj duch byl přemožen…“ (Žalm 77:4, přel. z angl.).
Pokud nikdo jiný nevěnuje pozornost tvým slovům, ty ano. Než je vyslovíš, přemýšlíš o nich: „Čím srdce přetéká, to ústa mluví” (Matouš 12:34). A když je vyslovíš, slyšíš je a věříš jim stejně tak, jako bys věřil slovům důvěryhodné autority. Pokaždé, když je opakuješ, upevňuješ jejich moc nad sebou, až se nakonec staneš obětí svých vlastních stížností! Tvůj duch (postoj) bude přemožen ne problémy a těžkostmi, které na tebe hrnou druzí lidé, ale bude to tebou způsobený výsledek tvých vlastních stížností.
Proto „všechno dělejte bez reptání a pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí…bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného“ (Filipským 2:14-15).