„Všechno dělejte bez reptání…“ Filipským 2:14
Zde jsou tři závěrečné myšlenky o stěžování si:
1) Nestěžuj si, žádej. Jakkoliv je oprávněné tvé brblání, bude to považováno za stěžování si – a výrazně to sníží pravděpodobnost dobrého výsledku. Ať jde o cokoliv, je pravděpodobnější, že dostaneš to, oč žádáš, když žádáš laskavě, než když musíš napravovat to, na co sis stěžoval. Když se ale zeptáš: „Byl bys ochoten udělat toto (nové chování) místo tam toho (staré chování)?“ je to zdvořilé, zřetelné, vyhýbá se hádce ohledně minulých záležitostí, které se nedají změnit, a vždycky to přináší lepší výsledek.
2) Dobře, řekl jsi to, nyní nech Boha pracovat. Měnit lidi, to je Boží práce, proto ustup, buď trpělivý a dej Bohu příležitost. „Ale není potřeba, aby na ně někdo dohlížel a ujistil se, že se skutečně změnili?“ Pokud nejsou za mřížemi a ty nejsi jejich vězeňská stráž, odpověď zní: ne! Ustup Bohu z cesty a dovol Mu udělat to, co ty nemůžeš. On má cesty a způsoby, o kterých se ti nikdy nesnilo. Když Mu dovolíš, aby převzal práci, udělá to pořádně!
3) Co bys měl dělat, zatímco čekáš na Boha, až začne pracovat? Mohl bys posedávat a přemítat, mít vztek a omílat minulost, nebo by ses mohl poučit od Josefa. Měl všechny důvody ke stížnostem na to, jak s ním jednala jeho rodina, a měl všechny důvody k pomstě, když se kostky obrátily v jeho prospěch. Místo toho pečlivě a zručně dělal to, co měl, čekal na strategické okamžiky, které přináší každý problém, až do chvíle, kdy se mohl zapojit a stát se součástí řešení. Udělal to, jeho rodina se znovu sjednotila a Bůh ho povýšil a dal mu ještě větší požehnání. Pouč se od něj!