„…proto tvář svou nastavuji, jako by byla z křemene…” Izaiáš 50:7
Když se spoléháme na kohokoliv jiného než na Boha v naplnění našich potřeb, vystavujeme se zklamání. Vztahy fungují nejlépe, když předem stanovíš hranice a rozpočet. Zeptej se: „Na jaké místo v mém životě patří tento člověk? Jak moc jsem ochoten do něj investovat?“ Život je příliš krátký na to, abychom ho strávili vysvětlováním nedorozumění, zraněných citů a poničených „já“. Pokud jsi moudrý, vyhneš se vztahům, které tě vyčerpají a ponechají s otázkou: „Jak jsem se do tohoto dostal?“ Pokud udržovat někoho šťastným znamená ošidit Boží záměr pro tvůj život a ztratit radost, pak jsi přečerpal rozpočet. Když někdo potřebuje příliš mnoho telefonátů, večeří, půjček nebo jiných forem pozornosti, je čas udělat čáru. Máš jen omezené množství času a energie.
Dobré správcovství vyžaduje, abys investoval svůj život do toho, co poskytuje největší návratnost. Jestliže od tebe lidé, kteří „mají příliš mnoho potřeb“, vyžadují více, než jsi schopen poskytnout, nebo více než máš právo dát, musíš udělat jednu ze dvou věcí:
1) Vyjednávej znovu. Vyhlášení bankrotu na svou osobu kvůli tomu, aby jim bylo dobře, může znít šlechetně, ale není to tak. Lidé v bankrotu končí se vším možným od nervového zhroucení až po mimomanželské aféry, protože nadměrně utrácejí. V tomto bodě mohou být modlitba, dobré poradenství a přísná láska to, co je zapotřebí.
2) Musíš odejít! Izaiáš píše: „…proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben“ (Izaiáš 50:7). Rozhodni se nedovolit nikomu, aby ti stál v cestě, když chceš dělat to, k čemu tě Bůh povolal. Tvým prvním povoláním je uspokojit Pána, ne druhé.