„Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je.“ Jeremiáš 15:16
Jedna žena koupila papouška, vzala si ho domů, ale další den ho přinesla zpět do zverimexu. „Ten pták nemluví,“ řekla majiteli zverimexu. „Má zrcadlo?“ zeptal se majitel. „Papoušci milují zrcadla. Vidí sami sebe a začnou konverzovat.“ Tak žena koupila zrcadlo. Druhý den se vrátila. Pták stále nemluvil. „A co žebřík? Papoušci milují šplhání po žebříku. Šťastný papoušek bude spíš mluvit.“ Žena koupila žebřík. Samozřejmě byla druhý den zpátky. Ten pták stále nemluvil. „Má váš papoušek houpačku? Jestli ne, pak v tom je ten problém. Uvolní se a začne hodně a hlasitě mluvit.“ Žena neochotně koupila houpačku a odešla. Když přišla do obchodu další den, bylo na ní vidět zděšení. „Ten papoušek zemřel,“ řekla. Majitel zverimexu byl šokován. „To je mi líto. Řekněte mi, promluvil vůbec někdy slovo?“ zeptal se. „Ano, těsně před tím, než zemřel,“ odpověděla žena. Řekl: „Neprodávají ve zverimexu žádné jídlo?“
Z tohoto příběhu plyne toto ponaučení: můžeš strávit svůj život před zrcadly a přitom být zaměřený na svůj vzhled; můžeš strávit svůj život na žebřících a přitom být zaměřený na úspěch v kariéře; můžeš strávit svůj život na houpačkách a přitom být zaměřený na zábavu – a duchovně vyhladovět k smrti.
Matka Tereza řekla, že nejobtížnějšími případy, se kterými se setkala v Kalkatě, byly ti, kteří zcela ztratili chuť k jídlu, nebo ti, co byli natolik nemocní, že nemohli jíst nebo nemohli jídlo strávit. Duchovně zemřeš, pokud se denně nebudeš sytit Božím Slovem!
Jeremiáš řekl: „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla útěchou a radostí srdce.“