„Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a…běžel k němu, objal ho a políbil.“
Lukáš 15:20
James MacDonald píše: „Možná jsi udělal něco, o čem si myslíš, že to přesahuje Boží milosrdenství…nebo tě něco zranilo a ty nerozumíš, proč to Bůh dopustil…možná bys raději žil podle svých vlastních pravidel. Nevím, proč utíkáš, ale vím jednu věc: jsi unavený. Jsi natolik zvyklý na tento únikový vzorec, že si nedovedeš představit život jinak. Ježíš vyprávěl o synovi, který odešel z domu svého otce. Po tomto běžeckém vzestupu a pádu se jednoho dne probudil v prasečím chlívku a řekl si: ,Jak jsem se sem dostal? Potřebuji se vrátit, ale co řekne můj otec?‘ Pomyslel sis už někdy: ,Když se vrátím, jak mě Bůh přijme?‘ Někteří lidé si myslí, že On se nestará ani v tomto případě, ani v jiném… Ale takto Ježíš nepopsal svého Otce…ta chodidla dupající po chodníku jsou Boží chodidla běžící směrem k tobě. On pečlivě prohlížel obzor, aby tě zahlédl…a teď, když tě vidí, rychle běží. ,Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a…běžel k němu, objal ho a políbil.‘ Bůh vložil tento příběh do Bible, aby každý běžec věděl, co očekávat, když změní kurz.“
Utíkáš dnes od Boha? Zastav se, otoč se a vrať se domů. On čeká, aby tě přivítal. Říká: „…čiň pokání“ (Zjevení 3:3). Pojď; neexistuje hřích, který On nemůže odpustit a neexistuje návyk, nad kterým by Ježíšova krev nemohla zvítězit. On zaslibuje: „Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouští mnoho“ (Izaiáš 55:7).