„Bůh je…pomoc v soužení vždy velmi osvědčená.“ Žalm 46:2
Randy Reid, 34-letý stavební dělník, svařoval na vrcholku téměř dokončené vodní věže poblíž Chicaga. Podle spisovatelky Melissy Ramsdell uvonil Reid svůj bezpečnostní mechanismus, aby dosáhl na trubky, když najednou se vysunula kovová klec a uhodila do lešení, na kterém stál. Lešení se naklonilo a Reid ztratil rovnováhu. Spadl 33 metrů hluboko, dopadl obličejem na hromadu smetí, jen o kousek minul kameny a stavební suť. Spolupracovníci zavolali pohotovost. Když záchranáři přijeli, našli Reida při vědomí, hýbal se a stěžoval si na bolest v zádech. Zjevně pád nepřipravil Reida o jeho smysl pro humor! Když ho zdravotníci nesli na nosítkách do sanity, Reid měl prosbu: „Neupusťte mě.“ Lékaři později řekli, že Reid vyváznul z nehody pouze s pohmožděnou nohou.
Někdy se podobáme Randymu Reidovi. Bůh nás chrání před zraněním při pádu z výšky 33 metrů, ale my nejsme ochotni důvěřovat, že nás dostane přes další překážku vysokou 60 centimetrů. Jsme hříšní a selháváme. Jsme náchylní k nemocem a míváme bolesti. Jsme smrtelní a umíráme. Tlak nás unavuje. Obavy nám způsobují vředy. Lidé nám nahánějí strach. Kritika nás uráží. Nemoci nás děsí. Smrt nás pronásleduje. Jaká je na to všechno odpověď? „Bůh je naše útočiště, naše síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená“ (Žalm 46:2). Všimni si těch slov „pomoc…velmi osvědčená“. Když máme potíže v životě, míváme sklon cítit se opuštění, ale opak je pravdou. V té chvíli jsme více než kdy jindy předmětem jeho lásky a zájmu. Ano, dokonce i když je naše vize rozmazaná, naše myšlení zamlžené a naše víra na útěku, a když se podíváme nahoru, nevidíme Ho – právě tehdy je On „pomoc velmi osvědčená“.