„A tak jsem se…nemohl postavit proti nebeskému vidění.“ Skutky 26:19
Pavel měl „nebeské vidění“. Ale existují takoví, kteří „…prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových“ (Jeremiáš 23:16). Takže si musíš být jist, že funguješ podle Božího plánu, ne podle svého vlastního nebo podle plánu někoho jiného. Příběh o babylonské věži nás učí dvěma věcem: a) když si lidé usmyslí něco udělat, často uspějí; b) úspěch nezaručuje, že jsi v Boží vůli.
To slovo Babylon (zmatek) znamená, že ostatní si mohou myslet, že máš pravdu, i když se mýlíš. Zeptáš se: „Ale není to v pořádku dělat plány a stanovovat si cíle?“ Ano, ale tvé plány a cíle by měly vycházet z vize, kterou ti Bůh dal. Když Pavel řekl: „A tak jsem se…nemohl postavit nebeskému vidění,“ myslel tím, že existuje pouze jediná přijatelná reakce na Boží plán – poslušnost! Částečná poslušnost, vybíravá poslušnost nebo opožděná poslušnost – to všechno je neposlušnost. William Carey, který je považován za otce moderní misie, se vzdal pohodlí a bohatství kvůli tomu, aby odešel do Indie a přinesl tam evangelium. Jeden z jeho pozoruhodných citátů je: „Očekávej velké věci od Boha; usiluj o velké věci pro Boha.“ Ale můžeš to říkat s jistotou pouze tehdy, pokud víš, k čemu tě Bůh povolal. Co On určí, na tom trvá! Když stanovíš své vlastní cíle, chybí ti ze srdce vyvěrající důvěra, že Bůh koná tuto práci. Proto se unavuješ, zatímco si myslíš, že je to všechno na tobě. Nicméně když si myslíš, že Bůh ti dal vizi pro tvůj život, tak Mu důvěřuj, i když nevidíš žádný způsob, jak to udělat.