„Tavič usedne a pročistí stříbro…a přetaví je jako zlato a stříbro.” Malachiáš 3:3
Když je zlato čištěno v extrémním horku, první věc, která se dostane na povrch, je struska. Další věc, která se oddělí, je stříbro, méně vzácný kov, který se mísí se surovou zlatou rudou. Zde je důležitá lekce. Mnozí z nás nejsou schopni oddělit dobré od nejlepšího, proto Malachiáš píše: „Tavič usedne a pročistí stříbro…a přetaví je jako zlato a stříbro” (Malachiáš 3:3). Bůh to dělá, protože my nevíme jak! Poté, co David spáchal cizoložství s Bat-šebou, píše: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha“ (Žalm 51:12). David se modlí za dvě věci: za čisté srdce a vytrvalou touhu chodit v čistotě.
Osobní selhání je spíše obvykle výsledkem pomalého, trvalého hromadění, než jednoho skutku neposlušnosti. Stává se to, když se zaměřujeme na špatné věci a zanedbáváme svůj duchovní život. Proto nás Bůh povolává na místo samoty, na místo bez rozptylování; povolává nás, aby prozkoumal naše nejhlubší myšlenky a otevřel naše oči pro určité záležitosti, kterým je potřeba věnovat pozornost. Zde nás přivádí k poznání toho, na co se vymlouváme nebo co se pokoušíme skrýt před druhými. Zde je to místo, kde se smetí, které jsme nasbírali během rušných hodin našeho dne, dostává ven na povrch. Když jsou trosky odstraněny z cesty, můžeme vidět věci jasněji a reagovat na Boží dloubnutí. Není možné mít hluboký, důvěrnější vztah s Bohem bez kázně, o které mluví Jakub: „Umyjte si ruce, hříšníci, a očisťte svá srdce, lidé dvojí tváře!“ (Jakub 4:8).