„Žil jsem bezúhonně…“ Žalm 26:1
Číňané, aby se ubránili hordám barbarů ze severu, postavili Velkou zeď. Byla tak vysoká, že ji nikdo nemohl přešplhat a tak silná, že ji nikdo nemohl prorazit, a tak se znovu usadili a radovali se ze života. Během prvních sta let existence této zdi byla Čína napadena při třech různých příležitostech. Nikdy se nepřítel nesnažil zničit zeď nebo přes ni přešplhat; prostě podplatil strážného a vpochodoval dovnitř. Když ti, kdo ji stavěli, byli závislí na své kamenné zdi, zanedbávali výuku svých dětí v bezúhonnosti. Výsledkem bylo, že děti vyrůstaly bez morálních a duchovních principů, které by je vedly. Už ses někdy díval na vysoký strom, který padal, zatímco ty okolní stály vzpřímeně? Jak je to možné, že ta stejná bouře, která posiluje jeden strom, srazí ten druhý? Odpověď najdeš v jádru stromu a v jeho kořenech. Chápeš? Když přijde na budování bezúhonnosti, zde je několik otázek, které by sis měl pravidelně položit:
1) Jsem stále stejný nezávisle na tom, s kým jsem?
2) Jsem ochoten dělat rozhodnutí, která jsou nejvýhodnější pro druhé, i když jiná volba by pro mě byla výhodnější?
3) Je možné se na mě spolehnout, že dodržím závazky, které jsem učinil vůči Bohu, sám sobě a druhým?
Můžeš říci tak jako žalmista: „Dopomoz mi, Hospodine, k právu. Žil jsem bezúhonně…“ (Žalm 26:1). Život je jako svěrák: někdy tě zmáčkne. V takových okamžicích vyjde ven přesně to, co je uvnitř. Budování image a vlastní zájmy slibují hodně, ale přinášejí málo, ale bezúhonnost nikdy nezklame. Proto pracuj na své bezúhonnosti.