„Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“ Žalm 90:12
Pracoval dvanáct hodin denně, někdy i o víkendech. Dokonce i když nepracoval, přemýšlel o práci. Jeho manželka se snažila ho zpomalit. Věděl, že si nejsou tak blízcí jako kdysi.
Neměl v úmyslu se vzdálit, ale vypadalo to, že ona vždycky chtěla, aby si udělal čas, a to byla ta jediná věc, kterou nebyl schopen dát. Mlhavě si byl vědom toho, že jeho děti vyrůstaly, a jemu to chybělo. Stěžovaly si, že jim nečte knihy, že s nimi nehraje hry, a že s nimi nechodí na výlety. Po nějaké době si přestaly stěžovat nebo očekávat, že by se jejich životy změnily. „Budu přístupnější, až se věci zklidní,“ myslel si. Když se cítil provinile, řekl si: „Dělám to pro ně.“ Manželka se ho ptala, jestli by šel do sboru, ale on řekl: „Na něco takového bude spousta času, až se věci zklidní.“ Lékař mu řekl, že má zvýšený tlak a vysokou hladinu cholesterolu – ale on si říkal, že na to bude spousta času, až se věci zklidní. Tiše, efektivně a drtivě se jeho tělo připravovalo na to, že odepře poslušnost. Jednoho rána se jeho manželka probudila ve tři hodiny ráno a on nebyl vedle ní. Šla po schodech dolů, aby ho odvedla do postele a uviděla ho, jak sedí před počítačem se svěšenou hlavou. Dotkla se ho, ale on nereagoval. Když přijela záchranná služba, řekli jí, že měl silný infarkt. Věci se konečně zklidnily!