„Já půjdu k němu…“ 2. Samuelova 12:23
První dítě, které měl David s Bat-šebou, žilo pouze týden, potom zemřelo. David měl zlomené srdce a jeho myšlenky směřovaly k nebi, když řekl: „Já půjdu k němu…“
Když zemře dítě, vyvstane mnoho otázek. Například první otázka je, jestli ho uvidíme v nebi. Ano, Davidův příběh to potvrzuje. Představ si pastýře, který vede stádo na zelené pastvy. Po cestě je nutné přejít přes řeku. Ovce na ni zírají, ochromené strachem. Pastýř tedy zvedne malou ovečku, přenese ji a postaví na druhém břehu. Nejdříve jsou rodiče ovečky rozzlobení, ale posléze překonají svůj strach a jsou ochotní následovat pastýře přes řeku a prožít nádherné opětné shledání na druhém břehu. Zamysli se:
1) Pokud je to, čeho si vážíš nejvíce, na jiném světě, pak přitažlivost tohoto světa se zmenšuje každým pomíjejícím dnem.
2) Můžeme se ptát, jestli dotyčného v nebi poznáme? Ano, učedníci poznali na „hoře proměnění“ Mojžíše i Eliáše, i když zemřeli před staletími. Budeme vědět méně v nebi, než víme na zemi? Naopak! Pavel píše: „…ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne“ (1. Korintským 13:12).
3) Vyroste v nebi? Ve 33 letech, na vrcholu svého života, Ježíš zemřel, znovu vstal a vrátil se do nebe. A apoštol Jan říká, že až ho uvidíme „…budeme mu podobni…“ (1. Janova 3:2). A nakonec se možná zeptáme, co bude v nebi dělat? Bible říká, že v nebi „…jeho služebníci mu budou sloužit“ (Zjevení 22:3).
Řekl sis už někdy: „Kéž bych byl lepší!“ V nebi budeš. Budeš tím nejlepším, kým můžeš být – navěky.