„…miloval své…a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ Jan 13:1
Jednoho rušného rána posadila sestřička v přeplněné ambulanci starého muže, který přišel kvůli vytažení stehů z ruky. Řekl: „Spěchám, sestřičko. Za hodinu mám schůzku.“ Zatímco se řada pacientů před ním pomalu posouvala, stále se s obavami díval na své hodinky. Sestřička věděla, že svou schůzku nestihne, vzala ho do vyšetřovny, zkontrolovala jeho životní funkce a zhodnotila stav jeho rány. Viděla, že se to dobře hojí, poradila se s jedním z lékařů a ověřila si, že může vytáhnout stehy a převázat ránu. Zeptala se ho: „Spěcháte na další lékařské vyšetření?“ Řekl: „Ne, chystám se snídat se svou manželkou v domě s pečovatelskou službou.“ Zeptala se na manželčino zdraví a zjistila, že trpí Alzheimerovou chorobou. „Bude smutná, když se opozdíte?“ Starý muž jí řekl, že manželka ho není schopna poznat už pět let. Sestra byla překvapená a zeptala se: „A vy ji přesto každé ráno navštěvujete, i když vás nepoznává?“ Starý muž se usmál, poplácal ji po ruce a odpověděl: „Ano. Ona mě nepoznává, ale já ji stále poznávám!“
Milovat „v dobrém i ve zlém“ znamená být si navzájem oddaní v každém období a za všech životních okolností. Tak miluje Kristus nás: „…miloval své…a prokázal svou lásku k nim až do konce.“ A proto řekl: „Nové přikázání vám dávám…jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem“ (Jan 13:34).