„Hle, jak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina.“ Žalm 128:4
Pokud jsi laskavý k lidem, kteří nejsou členy tvé rodiny a nejsi laskavý ke své vlastní rodině, pak je to problém, který je potřeba pojmenovat. Přečti si toto: „Děti byly hlučné, hašteřivé, naprosto nemožné. Byl jsem unavený a znechucený. Proto jsem se rozhodl utéct od toho všeho a udělat si den jenom pro sebe – den, ve kterém si budu dělat to, co chci. Měl jsem v úmyslu si to užít a být chamtivý podle libosti. Neměl jsem v úmyslu starat se o nikoho jiného než o sebe. Odsvištěl jsem z domu s nějakými penězi v kapse. ,Konečně!‘ řekl jsem si, když jsem ujížděl po silnici. Jel jsem do nákupního střediska, užil jsem si to v knihkupectví a koupil jsem si sbírku básní od Walta Whitmana. Potom jsem jel do McDonald‘s a objednal jsem si dva hamburgery, svoje vlastní velké hranolky a svůj vlastní velký nápoj. Snědl jsem všechno, aniž bych byl vyrušován, aniž bych někomu dával svou okurku, utíral něčí pusu, nos, nebo zadek. Potom jsem snědl největší čokoládovou zmrzlinu, jakou jsem mohl najít. Byl jsem svobodný! Tak jsem jel do kina a sledoval film, aniž bych kupoval praženou kukuřici, aniž by někdo seděl na mém klíně, aniž bych někoho doprovázel na toaletu. Byl jsem svobodný muž. Užíval jsem si to – a bylo mi mizerně. Když jsem se vrátil domů, všichni spali. Když jsem vklouznul do postele, moje manželka zašeptala: ,Chyběl jsi nám.‘ Odpověděl jsem: ,Vy mně taky.‘ Už jsem nikdy potom neutekl z domova!“
Žalmista napsal: „Tvá žena bude…uvnitř tvého domu, tvoji synové jak olivové ratolesti kolem tvého stolu. Hle, jak bývá požehnán muž…“ (Žalm 128:3-4).