„…v bázni před ním žijte dny svého pozemského života.” 1. Petrova 1:17
Skutečnost, že tento svět není naším definitivním domovem, vysvětluje, proč zažíváme těžkosti, zklamání a odmítnutí. Také to vysvětluje, proč některá zaslíbení vypadají jako nenaplněná, některé modlitby jako nevyslyšené a některé okolnosti jako nespravedlivé.
Kvůli tomu, abychom se nestali příliš připoutanými k tomuto světu, Bůh dovolí, abychom pociťovali určitou míru nespokojenosti – tužeb, které nikdy nebudou uspokojeny na této straně nebe. Nejsme zde úplně šťastní, protože ani nemáme být! Opravdu, nebudeme v nebi ještě ani dvě sekundy až se rozhlédneme kolem a řekneme: „Proč jsem kladl takovou důležitost na pozemské věci?” Pravda je taková, že při smrti neopustíš domov, ale odejdeš domů!
Představ si, že bys byl velvyslancem v nepřátelském národě. Musel by ses naučit jejich jazyk, přizpůsobit se jejich zvykům. Nemohl by ses izolovat. K tomu, abys naplnil své poslání, musel bys chápat, co se kolem děje, a vědět, v jakém vztahu být s lidmi kolem sebe. Ale co kdyby ses zamiloval do té země a dal jí přednost před svou vlastní? Tvoje věrnost a závazek by byly zkompromitovány. Místo toho, abys reprezentoval svou zemi, začal bys jednat jako zrádce.
Bible říká: „Jsme tedy posly Kristovými…“ (2. Korintským 5:20). Proto se příliš nepřipoutávej k tomu, co je kolem tebe, protože je to dočasné. „A kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí“ (1. Korintským 7:31). Proto jich užívej, používej jejich maximální hodnotu pro naplnění Božích záměrů, ale nezamiluj se do nich!