„A vytrvalost ať je dovršena skutkem…“ Jakub 1:4
Larry Moyer vypráví příběh o vězeňském dozorci, který se ptal muže v cele smrti, co by rád jedl jako své poslední jídlo. Řekl: „Obrovský kus vodního melounu.“ Vězeňský dozorce řekl: „Vtipkuješ? Je prosinec. Vodní melouny ještě nejsou ani zasazené, natož aby byly sklizené.“ Vězeň odpověděl: „To je v pořádku, nevadí mi čekat.“ Takže zde je otázka: vadí ti čekat? Jak se chováš, když se věci neposunují tak rychle, jak bys chtěl? Laskavě, nebo ne moc laskavě?
Dobře známý služebník píše: „Náhodou jsem byl v obchodě a dlouho jsem čekal v pomalu se posunující frontě na zaplacení jedné malé věci. Lidé přede mnou měli hromady věcí. Pak jsem byl přehlédnut, zatímco mě někdo předběhl. Když jsem se tam konečně dostal, prodavačka se na mě podívala a řekla: ,Děkuji za čekání. Jste ten, kdo si myslím, že jste…ten kazatel z televize? Věděla jsem to v okamžiku, kdy jste vstoupil, že jste to vy.‘ Pomyslel jsem si: ,Co kdybych byl býval naštvaný a zlostně křičel kvůli tomu, že jsem nebyl řádně obsloužen? Netrpělivé chování může nepříznivě ovlivnit naše svědectví.‘“
Když vidíš životní těžkosti Božíma očima, změní to tvé vnímání situací, skrze které je zkoušena tvoje trpělivost. Začneš je vidět jako přátele, ne jako nepřátele. Uvědomíš si, že Bůh je dopouští, aby ti pomohl dozrát. Proto: „…vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.“