„…vykročil na vodu a šel k Ježíšovi.“ Matouš 14:29
Když si byl Petr jist, že to byl Ježíš, kdo ho volal, opustil bezpečí člunu a svěřil se Boží moci. To bylo zatím dobré. „Ale když viděl, jaký je vítr, přepadl ho strach, začal tonout a vykřikl: ,Pane, zachraň mne!‘“ (Matouš 14:30). Proto se musíš zaměřit na Pána, ne na bouři. My všichni víme, jaké to je „vidět, jaký je vítr“. Pustíš se do nového dobrodružství – práce, vztahu, oblasti duchovního růstu – plný naděje. Pak se setkáš s bouřemi a překážkami. Ježíš řekl: „Ve světě máte soužení…“ (Jan 16:33). Očekávej ho; je to součást cesty víry! Musíš pocítit strach a udělat to navzdory všemu. Růst vyžaduje přijímání nových těžkých výzev. Pokaždé, když to uděláš, zakusíš strach, protože růst a strach jdou ruku v ruce. Ale pokaždé, když riskuješ a opustíš člun, znamená to, že to pravděpodobně uděláš znovu. A pokaždé, když „vykročíš na vodu“, aniž by ses potopil, uvědomíš si, že strach už nad tebou nemá moc. Na druhé straně, pokaždé když se budeš vzpírat Božímu hlasu a zůstaneš ve člunu, Jeho hlas bude trochu tišší, až ho nakonec vůbec neuslyšíš. Nestojí za to riskovat a tomuto se vyhnout? A navíc, zůstávání ve člunu nezaručuje tvoje bezpečí; pouze zaručuje, že se nakonec lekneš něčeho jiného. Odpovědí na strach je každý den se posunout ze člunu trochu více, až tě strach nakonec přestane svírat.