„Josef…viděl, jak jsou sklíčeni.“ 1. Mojžíšova 40:6
Někdy můžeš vidět na výrazu něčí tváře to, čím prochází. Bible říká, že: „…Josef ráno přišel, viděl, jak jsou sklíčeni“ (1. Mojžíšova 40:6). I když on sám byl nespravedlivě uvězněn, nacházel naplnění v pomoci druhým dvěma vězňům. Bylo by bývalo jednodušší zaměřit se pouze na své vlastní problémy? Ano, ale ubližoval by tím sám sobě. Henry Drummond napsal: „Když se podíváš zpět na svůj život, mimořádné okamžiky jsou vždycky ty, ve kterých jsi udělal něco pro druhé.“
Josef si uvědomoval, že nebyl jediný, kdo byl zraněn, proto udělal to, co Ježíš vždycky dělal. Jednal s lidmi kolem sebe se soucitem. A co ty? Uděláš si čas na to, aby ses pokusil porozumět tomu, čím lidé procházejí? Jsi ponořený sám do sebe, nebo se zajímáš o ty, kteří jsou zranění, a to i tehdy, když ty tím nic nezískáš?
Povzbuzení je jako dávka adrenalinu: může to člověka pozvednout a postavit ho opět na jeho vlastní nohy. Spisovatel René Bazin říká: „Lékem na zlo naší doby…je darovat sám sebe těm, kdo spadli tak hluboko, že dokonce i naděje u nich nemá úspěch.“ Odplatí ti vždycky dobrým ti, kterým dáváš? Ne, ale Bůh ti odplatí. Když byl královský komorník propuštěn z vězení, zapomněl na svůj slib, že promluví s faraónem o Josefovi. Ale Bůh nezapomněl! Josefovy nejlepší dny byly před ním. Pomysli na jeho povýšení v Egyptě, službu národu, jeho vliv jako vůdce a radost ze smíření s jeho rodinou. Josef zdůrazňuje: „Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro…“ (1. Mojžíšova 50:20). Proto začni vidět potřeby lidí kolem sebe.